úterý 10. listopadu 2015

K šípku

Na procházku do lesa se vydávám zásadně ozbrojená.
Zejména naším psem. 
I když našemu koliákovi, s povahou pravé Lassie,
by se musel bránit spíš ten zloděj, a to před strašnou smrtí utulením.
Naštěstí to není ani kvůli tomu, že by mě v lese často pronásledoval
nějaký úchyl.
Ozbrojená chodím čistě z prozaického důvodu, protože z lesa zhusta nosím
nejrůznější přírodniny a stávalo se mi, že
pro nějakou tu větývku jsem se stromem musela zápasit doslova holýma rukama!
Od té doby vím, že vrba mlátička není pouhým výmyslem Rowlingové :-)
Mou smrtící zbraní se stal nožík s kulatou špičkou,
který jsem za tímto účelem nenápadně zabavila své dceři.
I když to víte, občas člověk potká i osoby,
se kterými by raději ani pozdrav, natož slova neutrousil.
Takové osoby je vhodné poslat tak akorát k šípku.
Pátrala jsem, kam vlastně ty lidi v duchu posílám,
páč u šípku to bývá pichlavé, ale jinak docela pěkné.
Tak prosím pěkně, je to prý eufemistické místo k šibenici.
Podobné horoucímu peklu, resp. k čertu.
"Takovým rčením odháníme od sebe osoby protivné a
odkazujeme je k místům (nebo bytostem) co nejvzdálenějším a nejhroznějším."
Přitom ten šípek je fakt pěknej, kór teď na podzim.
Takže bych mohla začít posílat k šibenici, nebo k čertu, nebo do háje?
Nebo do Prčic nebo do kelu kam?
Sákriš, to je na další etymologické okénko.
A kam posíláte nezvedence vy? :-)

7 komentářů:

  1. Och, to je zase krása! Pravda, posílat někoho k šípku, je takhle na podzim úplně za odměnu :D...

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné! To je pro mne???? Šípkový čaj, to my rádi.... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Zásadně do hajzlu!
    A moje babička říkala "jdi mi někam". Ale nikdy neřekla kam :D

    OdpovědětVymazat
  4. hahaha, jsem se pobavila :)
    do háje, vždy a zásadně do háje. tam je taky hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. hahaha, jsem se pobavila :)
    do háje, vždy a zásadně do háje. tam je taky hezky.

    OdpovědětVymazat