Nestíhačka

Taky máte pocit, že nic nestíháte?

Můj aktuální top 10 (nadruhou) nestíhání:

Nestíhám, nesvačím, občas zapomenu dopít večer ranní čaj.

Nestíhám číst (knížky, spisy, maily, 

seznamy, co mám nakoupit,

ty ostatně nestíhám ani psát,

natož brát i sebou na nákup)

nestíhám šít, vyšívat, zašívat a přišívat 

nestíhám si psát do diáře,

co budu dělat, co jsem dělala a kdy musím co stihnout

nestíhám sledovat fb, ig a blogery

nestíhám sledovat dobré ani špatné zprávy a

nestíhám dobíjet všechny baterky

a co je nejlepší, nestíhám si stěžovat.

A co vy? Jste stíhačky? Co si (to) nestěžujou? :-)

Vánoční přání

na virtuálním jazyku. :-)

Na Štědrý den se mi bilancuje lépe než na Silvestra a tak

vám přeji, ať máte čas dnes se na minutku, tři až čtyři :-) zastavit a 

vzpomenout si, jak jste rok 2015 prožili,

 ať už přinesl věci krásné i smutnější, 

byl dobrý, protože jsme se dožili Štědrého dne a

  jsme obklopeni těmi nejbližšími a našemu srdci nejmilejšími. 

(Tchýně jsou určitě dneska ve vysoce tolerantním pásmu). :-)

 Já se budu dojímat u stromečku, který

na nás snad letos nespadne :-)

 Budu si hřát nohy u krbu a

doufat, že mi jiskra zase nepropálí ponožky a

 hlavně budu ráda, že při troše

štěstí se budeme v roce 2016 zase vídat.

Krásné svátky!

Magda

K šípku

Na procházku do lesa se vydávám zásadně ozbrojená.

Zejména naším psem. 

I když našemu koliákovi, s povahou pravé Lassie,

by se musel bránit spíš ten zloděj, a to před strašnou smrtí utulením.

Naštěstí to není ani kvůli tomu, že by mě v lese často pronásledoval

nějaký úchyl.

Ozbrojená chodím čistě z prozaického důvodu, protože z lesa zhusta nosím

nejrůznější přírodniny a stávalo se mi, že

pro nějakou tu větývku jsem se stromem musela zápasit doslova holýma rukama!

Od té doby vím, že vrba mlátička není pouhým výmyslem Rowlingové :-)

Mou smrtící zbraní se stal nožík s kulatou špičkou,

který jsem za tímto účelem nenápadně zabavila své dceři.

I když to víte, občas člověk potká i osoby,

se kterými by raději ani pozdrav, natož slova neutrousil.

Takové osoby je vhodné poslat tak akorát k šípku.

Pátrala jsem, kam vlastně ty lidi v duchu posílám,

páč u šípku to bývá pichlavé, ale jinak docela pěkné.

Tak prosím pěkně, je to prý eufemistické místo k šibenici.

Podobné horoucímu peklu, resp. k čertu.

"Takovým rčením odháníme od sebe osoby protivné a

odkazujeme je k místům (nebo bytostem) co nejvzdálenějším a nejhroznějším."

Přitom ten šípek je fakt pěknej, kór teď na podzim.

Takže bych mohla začít posílat k šibenici, nebo k čertu, nebo do háje?

Nebo do Prčic nebo do kelu kam?

Sákriš, to je na další etymologické okénko.

A kam posíláte nezvedence vy? :-)